- Apple u základního MacBooku Air M2 trochu „ošidil“ úložiště, když zvolil jeden modul o kapacitě 256 GB.
- Oproti MacBooku Air M1 to byl krok zpět, protože ten měl v základní konfiguraci dva 128GB moduly, což přineslo daleko vyšší rychlosti.
Ne, MacBook Air M2 není pomalý
Abychom to pro všechny majitele MacBooků Air M2 s pamětí 256 GB uvedli na pravou míru, pomalejší pevný disk neznamená automaticky, že vás laptop nějak zaostává. Naopak, jedná se o velmi svižný stroj, který už v té nejočesanější konfiguraci zvládne opravdu leccos. Rychlost úložiště hraje roli zejména při úlohách náročných na zápisy obřích porcí dat. Pokud tedy denně nestříháte dlouhá videa ve vysokém rozlišení (což asi na notebooku s cenou kolem 30 tisíc korun nedělá nikdo), nemusí vás to vůbec trápit. Pro porovnání se však podívejme na rychlosti disků všech tří generací MacBooku Air s čipsetem řady M:
- MacBook Air M1 256 GB: 2141 MB/s zápis, 2822 MB/s čtení
- MacBook Air M2 256 GB: 1388 MB/s zápis, 1450 MB/s čtení
- MacBook Air M3 256 GB: 2099 MB/s zápis, 2874 MB/s čtení
Problém s rychlostí ukládání a zápisu dat se v případě MacBooku Air M2 týkal výhradně základní varianty, všechny vyšší verze už měly NAND čipy vždy v páru.
Jeden čip namísto dvou
Jak je vidět, Air M2 nám oproti předchůdci i následovníku tak trochu „propadl“. Ačkoliv opět musíme upozornit na to, že rychlost jsou to daleko za hranou toho, co cílovka stroje je schopna smysluplně využít. Čím je to způsobeno? On totiž model s M2 čipem měl sice na desce místo pro dva NAND čipy, ale oproti Air M1 a M3 využil jen jedno. Proč se k tomuto kroku Apple uchýlil, o tom bychom mohli spekulovat, je možné, že nebyl dostatek čipů nebo se jednalo o čistě pragmaticko-ekonomickou úvahu. Jisté je, že Air M3 má čipy opět dva.
Proč jsou pro MacBook Air dva čipy výhodou?
Proč je rozdělení úložiště na dva čipy výhoda? Je to tím, že neplníte jedno, ale můžete klidně dvě zároveň, což se také reálně děje. Systém tedy přistupuje ke dvěma čipům (které se v operačním systému tváří jako jeden velký), ale masivně z toho těží při potřebě zapsat nebo přečíst data. Je to podobné, jako kdybyste zkusili naplnit vodou z bazénu jednu lahev o objemu jeden litr, nebo dvě lahve o objemu půl litru současně. Pokud ponoříte pod vodu jednu velkou lahev, bude limitem průtok přes hrdlo, jestliže to samé uděláte s dvěma lahvemi menšími, bude limit dvakrát tak velký, protože hrdla jsou najednou dvě. Tudíž kýžený litr vody z bazénu dostanete zhruba dvakrát rychleji.
