- Může se zdát, že Apple se hrám věnuje až v poslední době
- Není to pravda, naopak se kdysi do herního světa plně položil
- Vznikla tak videoherní konzole Apple Pippin
V Cupertinu, zdá se, zhruba v posledních dvou letech pochopili, jak moc obrovský potenciál je ve videohrách a šlape do toho, jak jen může. Zatím především tím, že poskytují své systémy jako platformu, a pravděpodobně u toho i zůstanou. V minulosti však měla firma dokonce svoji herní konzoli.
Obsah článku
Ve spolupráci s firmou Bandai tak vznikla konzole Apple Pippin. Výrobu zajišťovalo Bandai a cílem Applu bylo, nabídnout zákazníkům takové malé domácí multimediální centrum s připojením na internet, ba dokonce s výstupem na tiskárnu. Roku 1996 byl Apple kousek od bankrotu a Pippin mu měl pomoci z problémů.
Na úvod to zvláštní pojmenování. Proč Apple je asi jasné, ale ve firmě tehdy volili jména podle odrůd jablek. Macintosh byl počítač a konzole byla o něco menší, takže se hledala nějaká jablka, která jsou menší než odrůda Macintosh, někdy také nazývaná McIntosh, případně Mac Intosh. A volba padla na odrůdu Newton Pippin, která dala jméno novému produktu.
Apple Pippin – hardware
Pippin byl vlastně počítačem, stejně jako například současný Xbox. Základní desku vyvinul Apple, zbytek hardware dodalo Bandai, současně s tím zajistila japonská firma i výrobu. Jenže Bandai neměli produkční kapacity na tak složitou elektroniku, přeci jenom tehdy dělali spíše jednodušší hračky. Proto byla oslovena firma Mitsubishi, která zakázku přijala a konzoli vyráběla.
Apple Pippin je nečekaně vyspělým hardwarem. Má totiž nejen mechaniku na CD disky s na tehdejší dobu velmi propracovanou protipirátskou ochranou, ale nabízí daleko více možností. O připojení na internet už jsme se zmínili, ale k tomuto multimediálnímu centru šla připojit i tiskárna. Na spodní části byl pak port podobný PCI rozhraní, přes které se připojovala zase dokovací stanice.
Osazeným procesorem byla Motorola 603 Power PC (RISC, tedy s redukovanou instrukční sadou) na frekvenci 66 Mhz. Udržení přijatelné teploty čipu zajišťoval malý pasivní chladič. Celá konzole měla jeden malý ventilátor, tehdy to stačilo, frekvence nebyly natolik vysoké, aby bylo nutné chladit čipy na přímo.
Pippin překvapivě neměl grafickou kartu, respektive dedikovaný grafický čip, což byla jedna z jeho největších slabin. Na trh se totiž v té době začaly dostávat 3D akcelerátory a konkurenční konzole uměly grafiku jednoduše lepší a plynulejší. Konzole od Applu sice 3D uměla také, ale vše vykreslovala s pomocí výpočetní síly procesoru, což tak nějak nebylo úplně to pravé ořechové.
S grafikou souvisí úzce i operační paměť. Osazeno bylo 6 MB, ale systém měl k dispozici pouze 5 MB, zbývající jeden megabajt byl vyhrazený právě jako videopaměť.
Úložné disky vlastně Apple Pippin neměl. Každé CD se hrou obsahovalo i systémové soubory a operační systém se tak nahrával před spuštěním titulu do operační paměti. Byla to vlastně osekaná verze tehdejšího Mac systému (System 7.5), nazývaná Pippin OS.
Hry na Apple Pippin
Primárním zaměřením byly samozřejmě hry. Pro ovladače ve tvaru bumerangu, nazývané AppleJack byly v přední části dva porty, připojovaly se samozřejmě kabelem. Zvláštností byla přítomnost trackpadu, kterou si vynutil výše zmíněný operační systém. Naroubovat na operační systém pro Mac, který je stavěný na ovládání myší, nástavbu pro zjednodušené ovládání tlačítkovým ovladačem by si vyžádalo další čas pro vývoj a také by si to ukouslo něco málo z výkonu a operační paměti. Trackball tak situaci elegantně vyřešil.
AppleJack byl stavěný spíše pro dětské ruce, jeho velikost byla menší, ale ze zkušeností těch, co Apple Pippin doma mají, se drží skvěle. Má víceméně klasické rozložení, tři systémová tlačítka a v přední části dvě tlačítka, která nahrazovala spínače myši.
Her vyšlo pro konzoli zhruba 80, ale kvalitních bylo po pravdě jenom pár. Ovládání trpělo na vysokou latenci a samotné tituly byly často nedotažené a špatně optimalizované. V souvislosti s tím musíme zmínit i něco, co tehdy nebylo běžné a objevilo se to u konzolí až poměrně nedávno. Pippin u některých her umožňoval volbu mezi lepší grafikou horším frameratem (což tehdy znamenalo klidně 10 až 15 fps) a horší grafikou, ale více snímky za sekundu. Vývojáři se tím trochu alibisticky vyvázali z případného nařčení, že dělají ošklivé hry, na vině však byl slabý hardware.
Proč Pippin neuspěl?
Původně se počítalo s celosvětovými prodeji v řádech statisíc. Optimistické odhady hovořily o půl milionu. Realita byla daleko smutnější. Prodalo se zhruba 40 000 kusů, z toho většina v Japonsku. Hlavní konkurencí byla konzole 3DO a hlavně PlayStation. Ten měl lepší hry, grafiku a celkově se jednalo o lepší produkt. Apple Pippin tak zůstává spíše vzpomínkou na jednu neúspěšnou éru. Když Steve Jobs přišel v roce 1997 zpět do Applu, byla konzole jedním z prvních projektů, které ukončil.
Nevýhodou byla i cena. 599 dolarů bylo tehdy zkrátka hodně a Sony svoji konzoli nabízelo zhruba za polovinu, což u spousty zákazníků rozhodlo. Pakliže byste si chtěli Apple Pippin pořídit dnes, je na ebay spousta nabídek, které začínají na zhruba 15 tisících korun.
Zdroj: Apple, Retro Nation
Obrázky: Midjourney, Apple, Retro Nation
